Úryvek:
Alexandr se posadil na okraj postele. Taťána odvrátila hlavu. Položil jí dva prsty pod bradu a otočil její tvář k sobě. V očích měla slzy.
"Taťo? Proč se zlobíš? Kdyby za mnou Dáša nepřišla, nikdy bych tě nešel hledat a nenašel bych tě." Pokrčil rameny. "Nevím proč, ale asi to tak muselo být. Jsi zpátky doma a jsi v pořádku." Pohladil ji po tváři. "Jen toho bylo na tebe trochu moc a moc sis toho polámala..."
Popotáhla a snažila se znovu odvrátit hlavu, což si Alexandr nepřál, protože cítil nesmírnou drtivou něhu."Pst..pojď sem," něžně ji pohladil. "Táňo na jakoukoliv tvoji otázku zní dopověď - ano," zašeptal a políbil ji do vlasů. Cítil, že se pokusila odtáhnout.
"Nemám žádné otázky,"pravila klidně. "Všechny byly zodpovězeny. Udělals to pro Dášu. Bude ti velice vděčná."
Alexandr zavrtěl hlavou a nevěřícně se zasmál. Dovolil Taťáně, aby se zabořila do polštáře, a zeptal se:" Líbal jsem tě snad taky kvůli Dáše?"
Zrudla.
"Táňo,"zašeptal, "takhle bychom neměli mluvit. Ne po tom, co jsme spolu právě prožili."
"Máš pravdu, neměli bychom spolu vůbec mluvit." Nechtěla se na něho podívat.
"Ale ano, jenom ne o tomhle."
"Běž Alexandře. Běž a řekni mé sestře, že jsi mě kvůli ní zachránil."
"Já tě nezachraňoval kvůli ní," zavrtěl hlavou a vstal. "Zachránil jsem tě kvůli sobě. Nejsi moc spravedlivá Táňo."
"Já vím."Smutně přikývla a upřeně hleděla na přikrývku. "V ničem není žádná spravedlnost."
Alexandr vzal Taťánu za ruku a musel se přemáhat, aby ji znovu nepolíbil a nezpůsobil další bolest jí i sám sobě. Nakonec s utrápeným srdcem přitiskl rty k dlani její chvějící se ruky a odešel.
Alexandr
Alexandr Bělov (Barrington) se narodil v roce 29.5.1919 v Barringtonu, což je městečko nedaleko Massachusetts. Jeho otec Harold a matka Gina, která do Ameriky přišla z Itálie, se hlásili ke komunistům. Celou svou duší v komunismus věřili a pro své přesvědčení neváhali požádat o dobrovolný azyl v SSSR.
Život v Rusku jim ale nepřinesl to, v co doufali. Gina začala pít a Harold měl výčitky, že svému synovi odchodem z Ameriky zkazil život. Oba byli nakonec popraveni "státem". Z Alexandra se stal sirotek.
Ve 14-ti letech byl obviněn za šíření kapitalistické propagandy, když chodil s otcem na schůze komunistické strany. V 17-ti ho odsoudili v "tajném procesu" k deseti letům ve Vladivostoku.
Alexandr však při převozu uprchl. Dostal se do Krasnodaru, kde dočasně žil o rodiny Bělovovů.Všichni ale dostali tyfus a zemřeli. Alexandr přežil a protože se ruské úřady domnívaly, že je jedním ze synů Bělovovů, neváhal se za něj vydávat. Tak získal novou totožnost. Vstoupil do armády. Stal se z něj dobrý voják, který vždy na 100% plnil své povinnosti.
Pro Taťánu, do které se zamiloval hned během první chvíle, by udělal cokoliv. Dokonce by i předstíral lásku k její sestře, aby neranil její city proto, že to SLÍBIL Taťáně. Do posledního Dášina dechu jí lhal. V srdci měl jen Taťu.