Úryvek:
Taťána považovala dědečka za nejchytřejšího člověka na světě.Už od chvíle, kdy bylo v roce 1939 okupováno Polsko, děda tvrdil, že se Hitler chystá na Sovětský svaz. Před několika měsíci, na jaře, začal z ničehonic nosit domů konzervy. Příliš mnoho konzerv na babiččin vkus. Babička neměla zájem útrácet část dědovy mzdy za něco tak neurčitého, jako "co kdyby?" Vysmívala se mu. O čem to mluvíš, o válce? říkávala s pohledem zlobně upřeným na konzervovanou šunku. Kdo to kdy jedl? Takovéhle odpadky nebudu nikdy jíst. Proč utrácíš poctivé peníze za tohle svinstvo? Proč neseženeš nakládané hříbky nebo rajčata? A děda, který babičku miloval víc, než si žena zasluhuje, sklonil hlavu, dovolil jí vylít si na něm všechnu zlost, nic neřekl, ale příští měsíc opět přinesl další konzervy šunky. A nakoupil ještě cukr, kávu a tabák, a dokonce i trochu vodky.
Menší úspěch měl však s uchováním těchto zásob, protože při každých narozeninách, různých výročích a na Prvního máje se otevřela vodka, vykouřil tabák, vypila káva a cukr se spotřeboval do pečiva, pirohů a čaje. Děda nebyl schopný upřít něco rodině, to dokázal výhradně sám sobě. A tak na vlastní narozeniny odmítal otevřít vodku. Babička však přesto načala pytlík cukru, aby mu upekla borůvkový koláč. Jediná věc, která zůstávala nedotčená a jejíž zásoba se každá měsíc o plechovku či dvě rozrůstala, byla šunka, kterou všichni nenáviděli a nejedli ji.
Babička a dědeček
Milovaní prarodiče, kteří po začátku války odjeli z Leningradu do malé vesnice u Molotova. Bohužel se ani jeden z nich konce války nedožili.