Taťána

Taťána Georgijevna Metanovová se narodila 23.června 1924 jako nejmladší ze tří dětí. Má o sedm let starší sestru Dášu a jen o několik málo minut staršího bratra Pašu. Poté, co o rok dříve odmaturovala, nastoupila do Kirovových závodů, kde pracovala jako dělnice u pásu.

Táňa, Tánička, Taťa....sedmnáctiletá dívka se srdcem na pravém místě.

Neváhá se vydat zachraňovat svého bratra ve chvíli, kdy její rodina jen sedí u stolu a pláče nad jeho ztrátou. Neváhá se sebezapřít a do poslední minuty skrývat před vlastní sestrou lásku k jejímu milému. Nikdy si nestěžuje, když všichni z rodiny spoléhají právě na ni, že jim donese kousek chleba k jídlu. Trpělivě se vydává den co den pro příděl, aby rodinu uživila. Vše, co ji drží při životě, co jí pomáhá překonat úskalí, která s sebou válka přináší, je Alexandr. K němu se upíná každou svou myšlenkou, pro něho by byla ochotna zemřít.
Za války se z ní stane zdravotní sestra, což jí pomůže zachránit Alexandrovi život. A nejen to. Pomůže jí hlavně láska a bezmezná víra v tohoto muže.

Úryvek:
Pomalu kráčeli do Molotova. Zavěsila se do něho. Paprsky slunce se prodíraly vršky borovic.
"Šuro, procvičovala jsem si angličtinu."
"Opravdu? Tvrdila jsi, žes neměla čas. Když jsem viděl, jak tu žiješ, věřil jsem tomu."
Taťána si odkašlala a pronesla anglicky" "Alexander Barrington, I want forever love in you."
Alexandr se zasmál, přitáhl si ji k sobě a rovněž anglicky odpověděl:"Yes, me too." Odmlčel se a pohlédl na ni.
Zvedla k němu tvář: "Copak?"
"Jdeš pomalu. Je ti dobře?"
"Jistě." Začervenala se. Nebyla to pravda. "O co jde?"
Alexandr se usmál. "Nechceš, abych tě kousek cesty nesl?" zeptal se chraptivě.
Tvář jí zjihla. "Ano,"odpověděla Taťána. "Ale tentokrát mě nes v náručí."
Zvedl ji ze země. "Jednou mi budeš muset vysvětlit, proč jsi nastoupila do autobusu sto třicet šest a jela přes celý Leningrad až na konečnou."
Taťána ho štípla. "Někdy mi musíš vysvětlit, proč jsi nastoupil za mnou."