Nesmrtelný příběh Taťány a Alexandra...

Petropavlovská pevnost

Za zrod celého Petrohradu je považováno právě založení Petropavlovské pevnosti, jejíž výstavba začala 27.května 1703 na příkaz Petra I. Velikého. Původně byla vybudována ze dřeva, které později po částech nahradil kamenem Domenico Trezzini. Při její výstavbě zahynuli stovky dělníků a v jejich baštách bylo později střeženo a umučeno mnoho politických vězňů, včetně Alexeje, syna Petra I. Velikého. Vězeňské cely jsou dnes přístupné veřejnosti, stejně jako dvojice muzeí a velkolepá katedrála s hroby Romanovců.

 

Katedrála sv. Petra a Pavla - chrám se začal stavět roku 1712 a dokončen byl v roce 1733. Pozoruhodná je pozlacená věž chrámu, na jejímž vrcholu je letící anděl, který drží v rukou kříž. Věž měří 122,5m a je nejvyšší katedrálou. V současné době je po televizním vysílači druhou nejvyšší stavbou v Petrohradu. Po roce 1917 byl chrám pravoslavné církvi odebrán. Komunisti ho využívali jako muzeum města.

 

Něvská brána - Strohému vstupu do pevnosti se kdysi říkalo "Brána smrti". Vězni odtud byli odváženi do ještě hrůznější Šlisselburské pevnosti (východně od Petrohradu), kde je čekal trest smrti nebo nucené práce. Příhodně skličující šedá Něvská brána pochází z let 1784-1787 a kromě kotvy ve frontonu postrádá jakoukoli výzdobu. V průchodu stojí za povšimnutí mosazné desky, na kterých je označena rekordní výška hladiny Něvy při povodních. Na katastrofickou záplavu v listopadu 1824 upomíná Puškinova báseň Měděný jezdec.

Trubeckého bašta - prvním polickým vězněm pobývajícím v pochmurném pevnostním žaláři se stal syn Petra I. Velikého, carevič Alexej. Dalších sto let byli vězni vsazováni do obávaného Tajného domu, který dnes již neexistuje. V roce 1872 bylo otevřeno nové vězení v Trubeckého baště., využívané od roku 1924 jako muzeum.

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode